..dlouho......No,jsem v studeném Ashfordu v Anglii a najednou se v mém životě objevila (u nudy) chvilka,která mi dovolila přemýšlet.....přemýšlet nademnou,nad lidma kolem mě,na to jestli se chovám sprývně a podobné životničící myšlenky,protože dokud není čas,není ani na myšlenky...jenže ja když spustím..nejde to zastavit..a tak jsem přemýšlela..o tom jak ztrácím nejlepší kamošku,bože vždyt ja už ji dávno ztratila,o tom koho miluji a co si nalhávám,o tom že mě se ubližuje,ale že ja dělám to samé,o tom jak si slidmi zahrávám,o tom jak se cítím sama,o tom jestli mam hledat nové vztahy a přátelství když nejsem vyrovnaná s minulostí,jestli je dobré vzpomínat,o tom k čemu jsou slzy a proč se všechno tohle děje...a došla jsem k závěru....že,jestli si OKAMŽITĚ nenajdu něco na práci,budu muset shcánět psychologa.

W.L.Ch.